Širší veřejnosti je dosud málo známé, že při opevňování Československa na konci 30. let minulého století nebyly pevnostní linie budovány pouze v pohraničních oblastech, ale vznikaly také ve vnitrozemí. Důvodem této neznalosti je zejména fakt, že naprostá většina vnitrozemských bunkrů byla za okupace nacisty zničena. O trvalou připomínku zaniklých linií se od počátku 90. let snaží party nadšenců, kterým se podařilo zrekonstruovat několik dochovaných objektů na tzv. Pražské čáře. Poslední taková rekonstrukce byla po deseti měsících víkendových prací zdárně zakončena v květnu 2015 v Karlštejně (více v sekci „O museu“).
Podle plánů čs. armádního velení měly území Čech a Moravy přetnout tři ústupové příčky vedené poledníkovým směrem. První příčka vznikala v Čechách a byla tvořena třemi taktickými částmi – od Mimoně na severu byla budována Liběchovská čára, na kterou navazoval u Mělníka široký oblouk Pražské čáry, přehrazující přístupy k hlavnímu městu asi 30 km západně od něj. U Slap nad Vltavou se na Pražskou čáru napojovala Vltavská linie, která se opírala o tok Vltavy s důrazem na opevnění okolí mostů a možných vodních přechodů.
Na Pražské čáře, dlouhé 112 km, se v letech 1936 až 1938 podařilo vybudovat 830 lehkých pevnůstek. Čs. fortifikační koncepce spočívala v moderním systému přehradných bočních paleb s možností vzájemné palebné ochrany objektů v případě přímého napadení. Asi na 60 km Pražské čáry se podařilo dokončit také překážkový systém. Již samotný průběh linie byl zvolen s důrazem na využití překážek přírodních – z velké části se středočeské opevnění opíralo o tok Vltavy a Berounky nebo o lesní masivy křivoklátských a brdských lesů. Otevřeným terénem linie procházela v prostoru Slaný–Velvary, kde byla v roce 1939 plánována výstavba těžkých bunkrů s protitankovou výzbrojí. Za mobilizace v září 1938 bylo připraveno k obraně pražského předmostí asi 24 tisíc mužů.
Po nacistickém záboru Čech a Moravy nařídila německá okupační správa v červnu 1939 likvidaci veškerých pevnostních objektů na území protektorátu. Mohutná linie Pražské čáry, vybudované na ochranu hlavního města, tak byla během války téměř kompletně zničena. Z celkového počtu 830 pevnůstek přečkalo válku pouze 38 bunkrů situovaných v blízkosti stavení nebo mostů, které byly znehodnoceny zabetonováním.
Mohutná pevnostní linie na obranu hlavního města byla tvořena 17 stavebními úseky. Pro opevnění toku Berounky byla v červnu 1937 zadána výstavba úseku B-7 Budňany, v rámci kterého bylo vybetonováno 51 objektů. V létě 1939 byla většina pevnůstek odstřelena a po vytěžení armovacího železa byla jejich stanoviště beze stopy zahlazena. Do současnosti se dochovaly pouze dva objekty v obci Srbsko, tři v Karlštejně (do roku 1952 se část obce u řeky nazývala Budňany) a dva v Hlásné Třebani.
2002 – 2006 (První karlštejnské pevnostní muzeum)
Několik bunkrů úseku B-7 bylo situováno na úpatí prudkých strání, takže aby nedocházelo k zasypávání vchodů, musely být objekty opatřeny přístupovými chodbami. Jedna z těchto pevnůstek (č. 12) s chodbou stála v Budňanech v blízkosti budov a byla proto ušetřena odstřelu, zabetonována, a desítky let zůstala skryta za vysokou zdí hospodářského dvora.
V říjnu 2002 byly na tomto jednostřílnovém bunkru (tzv. typ D) zahájeny amatérským nadšencem rekonstrukční práce a od jara následujícího roku zde začalo fungovat malé pevnostní muzeum. V interiéru objektu mohli návštěvníci obdivovat vzácně dochované vnitřní bednění, které zpravidlo bývalo v roce 1939 před zabetonováním bunkrů odstraněno. Kromě samotné 17,5 m dlouhé přístupové chodby byly další zajímavostí maskovací skvrny dochované v původních odstínech na týlové stěně bunkru (chodba byla přibetonována dodatečně až v roce 1938).
Po vstupu ČR do Evropské unie v květnu 2004 se původně malebná víska pod známým hradem začala nevratně měnit v rozsáhlou komerční zónu a ojedinělá vojensko-historická památka se stala nevhodnou přítěží provozu přilehlého restaurantu. Po čtyřech návštěvnicky úspěšných sezónách byl amatérský muzejník donucen ukončit v Karlštejně činnost a přejít na jiný z dochovaných objektů Pražské čáry. V současné době je raritní karlštejnské „déčko“ zcela zakryto restauračními nástavbami a unikátně dochovaná vnitřní výdřeva je z větší části zničena srážkovou vodou, protékající nedostatečně zaizolovanou stropní deskou.
V roce 2006 se tak uzavřela historie prvního karlštejnského muzea. Teprve v roce 2015 pak povstalo z trosek museum nové o němž se máte možnost dozvědět více na těchto našich stránkách.
Autor: Radan Lášek
Text byl použit s laskavým svolením autora a čtrnáctideníku Českého svazu bojovníku za svobodu „Národní osvobození“.